Odmalička se mi zdává jeden sen. Objeví se jednou za čas. Pokaždé mi chce něco říct. Jakoby křičel:
Zpomal a zamysli se nad svým životem!
Odehrává se pořád stejně.
Jsem s jednou kamarádkou u babičky na chatě. Sedíme vedle sebe na gauči a díváme se na televizi. Potom zničehonic usnu a když se probudím, v televizi hraje nějaký strašidelný film. Vidím obrázek s temnou oblohou, stromem bez listí a zemí bez trávy. Vedle mě sedí vystrašená Eva... Najednou se ve dveřích objeví hororový klaun, oblečený do tmavého fialového fraku, na hlavě vysoký klobouk stejného odstínu. Tvář má ještě bledší než stěna a kolem úst temně rudá rtěnka. Kolem očí obrovské tmavé kruhy. (Něco jako z filmu Temný rytíř :D) V ruce drží nějakou podivnou šavli... Eva uteče pod dřevěný stůl, ale já to nestihnu. Klaun mi zastoupí cestu. Chci začít křičet, ale nejde to. Nevyjde ze mě ani hláska. Nebojím se, ale mám takový zvláštní pocit... Klaun se směje hrozivým smíchem a napřahuje se na mne s tou podivnou šavlí. Mírně zpanikařím a začnu se rozhlížet kolem sebe. Zrak mi sklouzne na dřevěný stojánek na nože. V mžiku jsem u něj a vytáhnu ten největší nůž, který je v něm uložený. Klaun se najednou lekne, zahodí svou šavli a schoulí se do klubíčka. Vyhrála jsem!
Tímhle sen končí. Pokaždé se probudím, aniž by nějak skončil.
A co jsem se vlastně díky tomuto snu naučila? Nikdy se nevzdávat bez boje! Už jako malá jsem se bála máločeho. Mezi dětmi na táboře jsem byla jedna z nejstatečnějších.
Bojácná Eva z mého snu se rychle schovala pod stůl, kde byla v bezpečí. Já tu možnost neměla, tak jsem se problému postavila čelem a vytáhla zbraň. Člověk by problémy měl řešit a ne před nimi utíkat.
Křičet jsem nemohla proto, abych tu situaci vyřešila sama. Jinak by někdo přiběhl a zlikvidoval Klauna místo mě. A to přece nechci. Svoje problémy si musím vyřešit sama. Neměla bych s nimi zatěžovat ostatní. Maximálně můžu někoho poprosit o radu. :)
 |
| Jednou ve škole... :D :) |
A co vy? Taky se vám zdá pravidelně nějaký sen? Dokážete si ho nějak vyložit? :)
