Tolik pocitů... míchají se ve mě jako polévka na plotně.
Jenže já se s tím nemám komu svěřit.
Potřebuju se z toho vypsat, vyříkat. Ale není komu.
Nechci s tím nikoho otravovat, musím se s tím vypořádat sama.
Jsem tady sama, pořád jsem sama.
Jsem tady sama, pořád jsem sama.
Jsem sama, i když jsem v davu lidí.
Asi osud... ne, nesváděj to na osud, Bino!
Můžu si za to jen já sama. Jsem totiž jiná.
Jako matematika... chápe mě málokdo.
A nevyzná se ve mě nikdo. Ani já sama.
Nedá se nic dělat, musím se s tím poprat.
Skákat šipku do betonu nebudu, na to jsem moc líná.
A tak si jdu udělat jedno velké silné kafe, vytáhnu učebnici do účetnictví, hromadu papírů a pokusím se nacpat nějaké informace do té duté a tupé schránky, která sídlí na mém krku.
polévky mám ráda, ale směsice pocitů ne.. zažeň je!
OdpovědětVymazatmatika mi sice nejde, ale třeba bych tě pochopila :) kdyžtak se mi ozvu
a hezky se uč!
hlavně aby jsi měla čas na sebe! buď šťastná:-*
Vymazat