čtvrtek 11. prosince 2014

Půlnoční přemýšlení

Vždycky jsem byla ta, co vyčnívá z davu. Ta černá ovce, co se drží mimo hloupé stádo.

Jsem lidská, chápavá, nápomocná, čestná. Jsem taková, jakou mě vychovali, ale se špetkou vlastního rozumu.

Je těžké proplouvat tímto zvrhlým životem a snášet kolem sebe tolik nestydatých, nemorálních, sobeckých, vypočítavých, falešných a zlých lidí.

Uchvacuje to spoustu lidí, co jsou jako já. Diví se, že ještě existuje někdo stejného druhu, stejného smýšlení.

Jeho uchvátili mé údajně dominantní oči. Nejsou dominantní, jsou pouze přesvědčené o svém vlastním úsudku, kterému bezmezně věří. Mají svůj odlišný názor a zásady, za kterými si stojí.

Rozumíme si, protože se mi líbí psychické a historické umění, fantasy postavy a příběhy. Je lepší věřit vymyšleným příběhům než ulhaným a falešným lidem. 

Proto raději budu zůstávat se svou rozvinutou fantazií zavřená mezi knížkami a vydařenými či méně podařenými filmy, které podněcují mé myšlenkové pochody, mé dedukce a úsudky o různých věcech.




1 komentář:

  1. Už dávno som nenašla článok, ktorý by mi tak hovoril z duše! Úžasné, ďakujem za ten krásny pocit! :)
    (Viallen z All dreams are real-http://all-dreams-are-real.blogspot.sk/)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš zájem a milé komentáře! :3